Psota a ostatní…
Do lokality zatopených lomů poblíž Prosetína, kde jsme se toulali nedávno, jsme se vrátili ještě jednou. Místa a lomy, které jsme cestou zhlédli, jsem si matně pamatovala z doby před cca 20 a více lety? Téměř vše se změnilo, ale kupodivu jedna lokalita zůstala, pokud mohu soudit, skoro stejná. Bylo to pro mne velmi milé a uklidňující. Mám ráda tradiční jistoty, v tomhle smyslu mne žádné krajinářské a architektonické experimenty příliš netěší. Nepřipadám si tu pak jako doma a jsem zmatená. Místa v mém okolí považuji za daná a pokud se někdo pokouší ta ladná místa jakkoli ve velkém měřítku kurvit (proti jemnému vylepšování a přirozené obnově nic nemám), kazí mi to dobrou náladu a už se sem nechci vracet. Asi se nevyjadřuji dost srozumitelně, ale tak to cítím…
Tentokrát jsme auto zaparkovali o kousek dál než posledně, na malé „návsi“ v Mokrýšově. S sebou jsem si nesla mapu míst, která jsme chtěli navštívit a měla zhruba promyšlenu trasu. Z Mokrýšova jižně polňačkou k osamocenému lesnímu ostrůvku mezi poli a loukami, kde se nachází lomy Psota, pokračovat po té samé cestě (jiná sem a odsud nevede) směrem k Mrákotínu a na křižovatce ve tvaru T se napojit na starou asfaltku a zabočit poprava. Jakmile dojdeme k lesu, ocitáme se u další lomové lokality, kterou prozkoumáme s ohledem na obytné stavení ne zcela bezezbytku, ale také ne jen tak ledabyle… Cesta nás vede ke konci lesa, kde navštívíme nejprve lom po levé straně a následně se dáme lesní promenádní cestou doprava, kde nás čekají hned dva zatopené lomy. První je nepřístupný a miláček mi vysvětlí proč nemám vstupovat na cizí pozemek, druhý obhlédnout lze. Návrat máme naplánován poněkud volně nejkratší necestou lesem polem loukou a protože se již začíná stmívat, neváháme a noříme se do lesa. Zde se záhy ztrácíme nemaje kompas ani GPSku, ale po čase nabývám orientační jistoty a vím kde se setkáme s civilizací. Ano, je to tak, jsme zpět u obydleného stavení poblíž lomu na kraji lesa a zpět jdeme velmi rychle stejnou cestou. Včas a jsme rádi, že to tak dopadlo. Ztráta směru cesty byla k užitku. Nestihli jsme všechno, co jsme chtěli (na příště jsme si nechali očividně neznámý pomníček „hajného smrt“) , ale to nás netrápí…
První zastávka v oáze lomu Psota (původně Psotův lom), před sametovkou Lom Mokrýšov-Březiny. Těžba byla započata 1938, ukončena roku 1960. V roce 2004
získalatuto lokalitu fa. Triton Sport a začala zde budovat novou základnu.
Hmm, tohle tu před lety nebylo… jen soukromý dům a vše kolem bylo dokonale neprostupné. Nyní se tu planýruje, sází a potápí.
Všude kamení plná prdel 
, ale přístup do vody máme stylový ze zámkové dlažby. Vpravo zřejmě artefakty vylovené z vody.
Pohled na velkou těžební jámu. Ještě je tu jedna menší.
To je ona. Ta menší jáma.
Copak se to tam skrývá za křovím? Snad ne legendární žlutá ponorka?!! Mezi námi se nachází překážka v podobě příkopu plného vody, který spojuje oba lomy. Musíme to obejít zleva, tak jdeme na to.
Jo, drží se tu ještě sníh. S tím jsme nepočítali, ale vybaveni jsme. Z tohoto místa je velm i hezký pohled na větší zatopenou jámu.
Všude samé kamení…
Také z tohoto místa je hezký pohled jámu. Díváme se stále na tu samou, protože je o mnoho fotogeničtější než ta druhá, menší.
Občas zasvítí sluníčko, ale fouká nepříjemně. To, co se zdálo být žlutou ponorkou je ve skutečnosti torzo letadla. Chtěla jsem otevřít dveře, ale myslela jsem, že je zamčeno. Miláček je však otevřel bez problému, protože jako letec ví, že se otvírají dovnitř. Něco nám k tomu éru později napíše.
Šíleně smutný eroplán
Jedná se o typ Antonov An-2. Tento konkrétní kus s imatrikulací OK-KIP můžete v plné kráse vidět zde. V diskuzi pod obrázkem se uvádí, že trup OK-KIP je t.č. (duben 2013) u lomu Mokrýšov (mezi Hlinskem a Skutčí) a slouží jako pozemní trenažer pro potápěče (druhý trup je v lomu potopený) zatímco podle odkazu na Wikipedii byl v roce 2014 zapsán jako aktivní v leteckém rejstříku. Na webových stránkách posledního vlastníka Air Special jsme zjistili, že tato s.r.o je od roku 2014 v likvidaci. Zřejmě OK-KIP z leteckého rejstříku neodhlásila. I letadla mají smutné osudy, je mi líto, že dopadlo takto. Mohlo udělat spoustu radosti třeba parašutistům jako výsadkové letadlo, nebo práškovat. Pravděpodobně nebyly peníze na jeho údržbu a provoz. Ať tedy alespoň potápěčům dobře slouží, když nemůže létat. Doufám, že tam netrénují něco podobného .
Pohled do vymláceného kokpitu
a do nákladního prostoru se sedačkou a věšákem
Odcházíme dál a oceňujeme majitele, že nás nechali být a fotit. Vlastně jsme zde neměli co dělat, žáno… a oni se ani neukázali….
Pohled zpět směrem k Mokrýšovu
A jdeme po letité asfaltce vstříc dalším dobrodružstvím
U lesa ctíme soukromí majitelů nemovitosti, vím komu patří, nechci fotit ani se moc ometat kolem. Proto zabočíme hned doleva, do lesa. Pamatuji si to zde také trochu jinak, ale fotky už bohužel nemám. Syn mi kdysi ve vzteku vymazal celý disk.
Překvapení! Super nová chaloupka – finský arktický domek, jak čteme na malé vizitce na dveřích. Jsme uchváceni!
Lom u chaloupky
Nechybí ani lavička pro romantika s výhledem na zatopený lom
Perfektní grilovací domek! Dřevostavba s grilovacím ohništěm, podél stěn lavice … velmi stylové. Dívám se na síť a zjišťuji, že že se této stavbě říká grilovací kota. A může být spojena i se saunou! A není prý potřeba stavební povolení!
Stará zchátralá budova patřící k lomu, využíváná dnes zřejmě sporadicky jako dílna a skladiště. Vedou sem stopy kol traktoru.
Stále stejnou lesní cestou směr Holetín vstříc dalším lomům..
Za lesem vlevo odbočujeme širokou lesní cestou k dalšímu zatopenému lomu, objevuje se po cca 100 m u okraje lesa
Fotíme z více stran, nechybí tu letité černé skládky domácího odpadu. Ne a ne to zetlet…
Ten samý lom
Po návratu do výchozí pozice, před odchýlením z hlavní, vykročíme opačným směrem nádhernou promenádní cestou k nedalekému lomu Holetín.
Už jsme tu, brána zavřena a celý pozemek oplocen. Je zde základna potápěčů KSP Hradec Králové.
Obcházíme plot a já doufám, že naleznu místo, kudy bych se dostala za plot aniž bych se musela moc snažit. Našla jsem, ale argumenty miláčka mi nedovolily vstoupit na cizí pozemek. Kdybych byla sama, šla bych, s morální autoritou toto však možné není. Foceno tedy přes plot. Jsou zde dvě krásné chaty a zadáte-li si Lom Holetín a obrázky, můžete se pokochat jeho krásou.
Lom je přibližně oválného tvaru s největším rozměrem cca 70 metrů. Stěny lomu jsou téměř všude skoro svislé až do hloubky 18 metrů. Maximální hloubka je 23 metrů.
Nedaleko tohoto lomu je ještě jeden, směrem ke vsi Holetín, vpravo od cesty. Nemůžete ho minout. Ale my už rychle musíme zpět, aby nás nestihla tma. Jsme bez baterky a navigace a pokoušíme se to vzít rovnou čarou…
Jen jednou zaznamenáváme neobvyklé a námi nečekané množství prachového sněhu (u nás nic není!) a pak už jen obava ze ztráty dobrého směru, ale nakonec jsme se někam trefili..
Cestou zpět ke Psotě ještě fotíme narychlo panorama a jednu záhadu. Ten vyvýšený domek uprostřed pláně stojící v malém žabinci s rákosem je pravděpodobně jakási pozorovatelna. Součástí je zvukové i optické zařízení a opodál další zajímavost, kterou ale už blíže nezkoumáme. Nebe tmavne..
Co to může být??? Asi sedm nebo více podobných zařízení na jednom místě. Ale dostatečně od sebe vzdálených. Něco je tam v punčoše… Netušíte co by to mohlo znamenat?? Jsem hodně zvědavá.