ale my teď máme pauzu
Dnes jsme si zašli společně do laborky na rozbor krve. Děláme to už několik let, abychom nebyli rozdivočelí až nás tam pošle náš obvoďák povinně. Předtím miláček naordinuje několikaměsíční ozdravnou kúru, ale já si ji obvykle zkazím svojí nedůsledností. Miluju sladkosti.
Metody jak se dostat do těch správných limitů jsou pokaždé trochu jiné, protože to nefunguje jak by mělo. Na ty výsledky někdy raději nekoukat… Letos vymyslel miláček nějaké smoothie. Vystudoval to kdesi a každý den míchal záchranný koktejl. Byla v tom semínka, ořechy, céčko, zelenina, ovoce a bylo to díky medu a banánu docela jedlé, tedy sladké. Jenže všeho moc škodí, já už poslední týden z toho měla kyselo v břiše, jen jsem na to koukla, natož když jsem tu dávku snědla; třeba na noc. Ale zase se po tom dobře a pravidelně vyměšovalo. Poslední dny už jsem nepociťovala štěstí že tělu dávám to nejlepší, ale jedla jsem ten elixír s odporem. Miláček nic neříkal a přemluvil mě, ať to vydržím do dneška, ať se ukáže jak je to s těmi ukazateli zdraví.
Dnešek byl ale zlomový i pro něho. Přiznal neradostně, že už je na tom stejně jako já. Má překyselený žaludek a také končí. Nebo přerušuje. Ještě neví.
… Tak zítra by nám měly přijít na mejl výsledky. Já bojuju s cukrem, miláček s močovinou. A oba s cholesterolem. Hin se hukáže.
Večer jsem hledala deníček z Novohradek a našla jsem jen nějaké malé poznámky. Možná jsem si ho ani nevedla, ale máme fotky. Tak co dřív? Cestu za štěstím nebo Novohradky? A ještě chybí Hoješín a Maštale. Maštale dokonce 2x… Mám skluz. Ale zase jsem dnes zpracovala hlávku zelí na sladko a z kila mrkve a plece upekla vepřové na mrkvi. To si zítra pochutnáme. Dáme si to s bramborovými noky. A hodnoty ať si trhnou!
zuzi