anebo … že by … nová příležitost zamakat na zahradě??
Změna plánu zabolí, ale hlavu vzhůru. Když se s tím nedá nic dělat, pustím to za hlavu. Stres je tak akorát dobrej na to si něco uhnat. A nespavost je ten nejmenší důsledek. Nejsem žádnej gurudušek, ale život naučí, že vnitřní pohoda a klid je to nejlepší co pro sebe člověk může udělat. Opravdu, fakt (jak zpívá klasik).
Měla jsem zamluvenou od pátku chatičku v Maštalích na týden do neděle. Chtěla jsem být zkraje 3 dny sama, jenže nic, chatička je obsazená, tohle nebylo zapsáno. Těšila jsem se i proto, že je u nás posvícení a to znamená absolutní hladinu hluku. Nejen od idiotů vedle, ale odevšad. Nevadí mi kolotoče, ty vím že nejsou nafurt, ale sousedi s reproduktory. Takže budu doma. Dokonale, protože miláček má něco “s nohou” a je na berlích. Polehává a pochází po bytě jen když už musí. Jinak spí, leží a sedí. Ani vejlet nebude.
Tak s vyhlídkou domácího víkendu jsem sebrala nářadí a vysavač fukar a vyrazila před dům dát dohromady zaplevelené kamínkové záhony a stihla jsem to akorát před průtrží. Jen k postřiku okraje záhonu Randapem už nedošlo.
Přestala jsem doma psát Jednu věku, ale asi mi to schází, koukám :). Teď si dám rybí polévku a jdu se kochat knížkou Milana Koželuha.
A v sobotu, jestli to půjde chodit, se podíváme na den otevřeného hangáru na skutečské letiště. Okouknout to.
Je sobota večer a všechno je jinak. Em už dva dny nechodí, “tamto předtím” už je sice dobrý, ale přestěhovalo se to zákeřně dolů. Má nateklou pravou nohu a zase se belhá o berlích. Není jisté, že mě zítra odveze do Maštalí, prý nestiskne spojku, budu muset počkat s odvozem do večera na děti asi.
I tak jsem měla dnes krásný den plný úsměvných setkání. Dopoledne jsem se byla podívat na mého šéfa přes hračky, pana Doležala. Prodával s jednou paní, co mu také maluje, vedle v muzeu. A byly tam i moje kousky. Škoda že jsem si ten stánek nevyfotila. A škoda, že mě nevzal s sebou, hned bych se zapojila. Kór když to mám hned vedle. Ale, jenže… A pak jsem zašla nakoupit. Cestou jsem potkala kamaráda Martina, neviděli jsme se delší dobu, vyměnili jsme si komplimenty a domluvili se na popovídání. V Penny pohoda, strážce soused byl dnes doma, nehlídal (ha! je to pennytrend zaměstnávat cigoše na této pozici). Tak jsem se rozjela a měla toho plnej vozejk a čekal mě půlhodinový výstup do kopce. Zachránil mě bývalý pohřebák Jirka, objevila jsem ho v Masně. S tím jsme se neviděli ještě dýl. Nabídl mně odvoz domů, a to mně vytrhlo v tom šíleným vedru trn z paty. Teď je večer a je klid. Nový trend idiotů odvedle. Jen na chvíli to zkraje DJ Vítej vohulí, my nereagujeme, pak ho zřejmě někdo srovná do latě a už nehraje. Nebo velmi velmi slabě. Ale neradujme se.
Naproti Na soudu nám dnes proti domu otevřeli vyvýšenou zahrádku. Zatím je to OK. Nehrají a dnes tam byli jen cizí hosté, žádní místní zvědavci. Cyklisté a návštěvníci místního muzea se chovají kultivovaně a možnost nahlížet do všedního života naproti je jim šumafuk. Starají se o své a většinou sedí zády nebo bokem. Mám s tím prosím už své zkušenosti, netrpím stihomamem… obdobná situace byla svého času v Poličce. Poličské ochozy. Nevím jak to tehdy dopadlo, návštěvníci ochozů mohli nahlížet z výšky do zahrádek přiléhajících k opevnění. A nahlíželi, protože, kam jinak koukat z ochozů.
Hurá, Liška se ozvala!