a namazat záda kostivalovou mastí
Tak se to konečně obrací k lepšímu a ta všudypřítomná únava pomalu ale jistě každým dnem mizí, o bodavé bolesti při neopatrném rotačním pohybu ani nemluvě. Však už bylo načase. Stíhala jsem jen psát obřady, řečnit a pomáhat v kanclu. A pak už jen vypnout a odpočívat, a spát. Spát bez hnutí na zádech nebo když už to nejde, tak k ránu na břiše.
Ale dnes už musím začít s přípravou na víkend. Čekáme, že se po dlouhém odloučení ukáže doma syn. Těšíme se, že bude náš domácí stereotyp narušen a také na něho. Ale opatrně :).
Včera mi volala dcera a mám dobrou zprávu. Konečně mohu zveřejnit zážitek, který s námi zamával před cca 2 lety v její domovské obci v Rakousku. Navštívili jsme tehdy léta neobývaný dům na iluzorní samotě ve městě, kde všechno zůstalo skoro tak, jak byl dům ze dne na den opuštěn. Nebyli jsme prvními návštěvníky, ale dům nebyl vypleněn jako se to stává bez respektu třeba u nás. Byla jsem krásou toho domu uchvácena a při cca 3 návštěvách ho objevila úplně celý se všemi jeho zákoutími. Teď dcera hlásí, že dům je již vyklizen, a tak mi ho znovu nafotí a já zabloguju, teď už mohu. Tehdy jsem měla zábrany. a mohu zveřejnit i původní fotky. A koneckonců i příběh toho opuštěného domu, protože dcera tehdy objevila, že dům patřil již zemřelým potomkům její kamarádky. Architektura domu i jeho umístění byla pro mne fascinující. Je to jeden z nej zážitků mého života. Musím pohledat fotky… a po víkendu začnu. Si slibuju. Ale restů je plno, tak musím začít přestat odpočívat. Snad ten nastartovaný proces uzdravování pojede dál i když zase začnu makat. zuzi
