jako sen
Před chvílí jsem se probrala a uvědomila si, jaký byl ten dnešní den dar. Odpoledne jsem řečnila na obřadu pana Sýse a vůbec jsem nečekala takové překvapení na závěr. Ano, Tomáš s Irenkou si povídali v kanclu cosi o dudách, ale to mi přišlo tak nějak absurdní, že jsem to vytěsnila z mysli. Odřečnila jsem a po několika reprodukovaných byl obřad korunován skladbou poslední, která zazněla naživo z muzikantské galerie. Nebyly to jen ty dudy, ale zazněl i zpěv. Bylo to nádherné a přála jsem si, aby to jen tak neskončilo a ono se mi přání splnilo. Snad deset slok…. a nebyly to dudy ale gajdy a ta píseň byla vánoční koleda z Valašska. Ach, jako když slyším VUS Ondráš, jak jsem psala včera, tak to znělo a já jsem postupně jakoby zvedala hlavu a nabíjela mě nějaká ušlechtilá síla. Poděkovala jsem na závěr a běžela hned oklikou na galerii poděkovat za ten zázrak. Nešlo to jinak, na závěr roku jsem dostala dárek jaký jsem nečekala… byla jsem jako nadšená vzrušená fanynka a ani jsem muzikantovi a zpěvákovi Michaelu Pospíšilovi (zeptala jsem se na jeho jméno) neřekla nic tak za co bych měla být na sebe pyšná, jen jsem nadšeně s prominutím hýkala a přišla jsem si jak malé děcko co bylo obdarováno kouzelnou hračkou. No, páni, říkám si teď, pan zpěvák a muzikant byl ze mne asi také vedle, fanynka jak vyšitá… cestou zpět jsem si opakovala nápěv a snad i nějaká slova, chtěla jsem si tu koledu zazpívat, mám doma tlustý zpěvník – Zpěvy doby vánoční a roky jsem neměla potřebu ho otevřít, ale dnes ano. Jenže než jsem došla domů párkrát jsem se zahovořila a v mysli mi zůstal jen ten krásný pocit, ohlas, dojem…
http://renesance.opocno.cz/hudebni-kurz/
Ale tím kouzelný den ještě nekončil. Následující obřad byl doprovázen též reprodukovanou hudbou a zazněly zde dvě písně, které miluju, ale velmi dlouho jsem je neslyšela. Žiju teď spíš přírodou než hudbou a asi je škoda se hudby takhle dobrovolně vzdávat… Tak co to bylo… Karel Gott a jeho geniální Stokrát chválím čas s úžasným textem Zdeňka Borovce…
Euforie ale ještě neskončila, ozvalo se ještě nadčasové a mnou neprávem zapomenuté Louis Armstrong – What A Wonderful World… co si více přát, snad aby nás měl ještě někdo rád řečeno slovy klasika… No a pak jsem došla domů, trochu jsem se ometla v kuchyni a šla si lehnout… ještě bylo venku světlo. Bylo toho na mně dnes trochu moc, ale velký dobrý!
Jsem unavená, tahle doba mi přináší samé drobné a také větší starosti a trable. Těším se na slunce, teplo a jarní přírodu. Ještě že přichází i radosti, které ty chmůry alespoň na chvíli rozeženou… Letošní zima na smutečce je sice smutná, ale jak vidíte také přináší naději a setkávání. Nedávno jsme doprovázeli na poslední cestě podivuhodnou ženu s ezoterickými schopnostmi a včera mladého básníka a filosofa. Vzpomínky na smuteční síň plnou mně neznámých ale krásných oduševnělých tváří (jak to safra vyjádřit, nezní to jako krásné nové stroje??) snad z celé republiky mne dovedou na chvíli prozářit a procítit znovu tu atmosféru. Ještě není tak zle, jen to chce na sobě pracovat a nepoddávat se smutku a tísni. A být udivován, vnímat a přijímat dary které přichází.
Na něco jsem si vzpomněla….
http://rozvedena.blokuje.cz/novy-rok-2013-na-balde
https://www.arta.cz/index.php?p=gallery_new&site=default&gid=81&tag_id=
