Sváteční výlet aneb další pokus o ovládnutí administrativy blogu..
Mapka výletu Studnice – Krucemburk (po červené) – Studnice (zpět po silnici) Tenhle výlet jsme už jednou absolvovali (zpět do Studnice jsme jeli autobusem) a protože byl moc krásný, zopakovali jsme si ho. Ale jak se říká, dvakrát nevkročíš…. Chyběly rozvlněné lány zralého obilí a v lesních partiích bylo komplet rozježděno a mokro. Museli jsme se soustředit na to, kam šlapeme a ještě jsme byli špatně naloženi z toho, že kolem nás furt projížděl frajer na čtyřkolce (celé 2 hodiny si dělal okruhy) a občas ještě jeden narušitel s terénní motorkou. Strašný. Vlastně jsme si užívali až tu druhou část výletu – po silnici z Krucemburku do Studnice. Procházela krásnou krajinou a díky koronáči byla aut prostá.
Cesta ze Studnice do Krucemburku (dříve Křížová.. měl to zde rád malíř Jan Zrzavý tak moc, že je zde i pochovaný…) by se mohla nazývat i cestou křížů. Vyfotila jsem je všechny kromě jednoho na soukromé zahradě v Chlumu, tak ten příště…Hřbitov v ChlumuOsamělý kříž uprostřed polí za ChlumemDetail s pohledem do volné krajiny. Nacházíme se na místě U třech křížů. Nejdříve lavička, kde se na chvíli budeme vyhřejvat na slunci.... a uděláme si koroselfíčkoPomníček pátera Antonína Rohlíka, který zde skonal v roce 1926 rukou vraha (zločin nebyl nikdy spolehlivě vyjasněn)U třech křížůMalebné místo, od naší poslední návštěvy zmizela měděná popiskaTři kříže zde stojí už od roku 1773Velmi malebné, neodpustím si vyfotit je ze všech stran..Strašlivý výjev, dnes bohužel typický. Kamioňáci se nacpou bez jakékoli slušnosti a jakéhokoli citu pro krásu všude. Je jim to jedno. Lesní cesta v Toulovcových maštalích, uprostřed návsi v Perálci nebo tady na náměstíčku v Krucemburku. Rozbolela mě z toho výjevu hlava, už to nedávám…Tohle náměstíčko rád maloval Zrzavý
Krucemburk
Zpátky jdeme po silnici na Košinov a vůbec nám to nevadí… taková stará alej za Krucemburkem se jen tak nevidí. Tvoří ji javory kleny a břízy. Asi se sem podíváme ještě jednou, až se stromy olistí.Stará bříza a čarověníky. Čarověník není cizopasné „jmelí“, je to jakási otep drobných větviček, paprskovitě vyrůstajících z jednoho místa na kmeni – z dálky to vypadá jako roští nebo koště. Vzniká na místech, kde byl strom poraněn a jeho „organismus“ si s tím nevěděl rady. Čarověník zblízka.. u břízy se s tímto útvarem setkávám poprvé, na holém stromě je dobře viditelnýAlej pokračuje..Kdopak to tady loupe perníček? Je to divné, ale kůrovec (lýkožrout) se usadil na listnáči? Že by zmutoval??V příkopu, ve stínu lesa, vylézá ze země devětsil bílý.
A to je konec dnešního pokusu. Jsem nejistá, ale leccos je zde snadnější než ve staré verzi. Nesmím se bát zkoumat možnosti. Jen na dvě věci jsem dosud nepřišla – jak utvořit podnadpis a napsat text mezi dva obrázky, ale v tomhle dobrodružství budu pokračovat zase zítra. A to by v tom byl čert, abych to nezmákla…
