a courání je konec!
Tak jsme docourali …. od teď se budeme držet doma a když se oteplí, budeme makat na zahradě, tak si slibujem! Dívám se do deníčku, 3. března jsme poprvé založili flašku pod kmen a dnes jsme zatemovali všechny otvory a domů donesli poslední litr mízy nastřádaný z několika stromů, kde toho ještě nateklo o trochu víc než několik loků… vlastně to haprovalo už od doby kdy se oteplilo, to začala míza kvasit, ale pak namrzlo, takže OK, ale to by nám mráz nesměl ucpat brčko. A tak jsme interval kontroly prodlužovali, až dnes, po třech dnech pauzy, jsme se operativně rozhodli skončit. Průměrná doba toku je asi 2 týdny, někdy o něco víc. Letos to začalo proudit se 14denním předstihem, ovšem mízotok nebyl zdaleka tak vydatný jako „za starejch časů“.
Ještě jsem neblogla deníček únor, ale vedený je. Březen mi narušil koronáč a přestože by bylo co zaznamenat, nezaznamenala jsem. Na rozdíl od jiných. Neměla jsem na to emoční kapacity a přiznám se, staly se také věci, s kterými na trh chodit nechci. Ale zpětně… ty záznamy mi chybí.. protože byly i zážitky příjemné, ba osudové… a již týden mi leží na stole ochranná lahev od Evi, Pejska a Kočičky, kamarádky z Bloguje. Vytáhla jsem ji z retroskleníku, abych ji měla na očích, a to se počítá, no ni?? Zítra vložím únor, nejvyšší čas…
Našli jsme doma červenej Koronáč. Tak jsme se s ním vyfotili…