Zákupy – stihli jsme to ještě před katastrofou

zemřel Medoušek a spadla zeď.
Húúúúúú! Loni na podzim jsme se s čundráckou partou toulali po Kokořínsku a byla to dobrá volba. Jednak ještě doznívalo léto, ale protože už bylo po prázdninách, mastňáci se svými ratolestmi zařezávali v práci a ve škole a Kokořínsko patřilo jen nám! No, alespoň to tak vypadalo. Toulali jsme se lesy, loukami a městečky se spoustou zajímavých hradů, zámků, kostelů a dalších nespecifikovaných pozoruhodností a bylo vylidněno; v přírodě naprosto.

Jednou jsme zamířili do Zákup. Do těch Zákup, ve kterých to nyní žije. Zemřel medvěd a spadla zeď. A právě tam jsme loni byli, a tak bych vám chtěla ukázat Zákupy ještě před tím, než se staly mediálním hitem.

Zákupy - městečko stranou civilizačního ruchu s necelými 3000 obyvatel, habsburským zámkem a muzeem papírových masopustních masek, v jejichž výrobně dnešní majitel firmy pokračuje v odkazu sudetských předků. Je to naprostý unikát hodný podpory. Ale trochu skomírá ve stínu čínských masek z umělé hmoty.

pozn. – Pokud máte fotky zkreslené, zaklikněte.

Zákupy najdete osm kilometrů na východ od města Česká Lípa. Město leží v Ralské pahorkatině plné lesů. Historie městečka a hlavně zámku je spojena s významnými šlechtickými rody; do širokého povědomí je dostali Habsburkové,

Kromě renesančního zámku jsme si v zámeckém areálu prohlédli medvěda Medouška v bývalém hradním příkopu (*6.1.1993 +4.1.2020), anglický, francouzský a barokní park a různé hospodářské budovy.

1. Předpolí zámku (správní budovy). 2. barokní zahrada (tam se nedostanete a není tam nic), 3. francouzská zahrada, 4. anglický park

Předzámčí – průhled na portál zámku; z prvního nádvoří se přes mostek nad původním hradním příkopem dostaneme další branou do zámku, na zámecké nádvoří.

Vchod do zámku

Přechod přes bývalý hradní příkop, vpravo výběh pro medvídka Medouška

Sledujeme medvěda, ale pro toho jsme nuly, vůbec nám nevěnuje pozornost. Má chování starého morouse, kterému jsme očividně u zadku. Z lidí je unaven a od života už nic nečeká. Je smutný a sám.

Zámecké nádvoří

Habsburský zámek s luxusně vyzdobenými a bohatě zařízenými pokoji, jež připomínají letní pobyty císaře Ferdinanda I. Dobrotivého (po své abdikaci v roce 1848 bydlel v Praze, zákupský zámek využíval v letech 1853-75 jako svoje letní sídlo, střídavě s Ploskovicemi), mne nejvíc překvapil svou autenticitou. Průvodkyně nás co chvíli upozorňovala na původní tapety, původní závěsy, nástropní malby, nábytek s původními potahy, porcelán a další doplňky… nejsou to tedy naaranžované interiéry s nábytkem apod. svezeným z různých depozitářů.

K vidění je byt císařova hofmistra, jídelna, biliárový sál, apartmá císaře (oblékárna, salon), ložnice císařského páru, apartmá císařovny (oblékárna, pracovna, pokoj komorné, čekárna dvorních dam, salon) a místa pobytu dalších Habsburků, zejména předposledního majitele zámku císaře Františka Josefa I. (ten zde ale pobýval zřídka) či korunního prince Rudolfa. Raritou je výtah z roku 1870 od firmy Ringhoffer.

K výročí 100 let zámku v majetku samostatného českého státu byl navíc zpřístupněn byt-domácnost lesního rady Ing. Josefa Mati, který působil v Zákupech v čele lesní správy v letech 1932–1935. Byt byl obnoven a zrekonstruován tak jak skutečně vypadal i za pomoci vzpomínek jeho dětí.

Zachována je i kaple, v níž se 1. července roku 1900 oženil následník rakousko-uherského trůnu František Ferdinand d’Este (1863–1914) s hraběnkou Žofií Chotkovou (1868–1914). Oba zemřeli 28. června (2014) – známý atentát v Sarajevu.

Už si fakt nevzpomínám, ale pravděpodobně bylo v zámku zakázáno fotit. Nemám totiž v archivu ani jednu fotku interiéru, ale tohle jsem si nemohla odpustit. Zvláštní je, že varhany jsou doslova natlačeny v úzkém prostoru za oltářem. Toto umístění je velmi neobvyklé a naprosto nečekané.

Prohlídka skončila, jsme venku na silnici, a vcházíme, už sami, do zákupského zámeckého parku. Vstup je volný.

U zámku jsou dvě udržované zahrady, tvořící zákupský zámecký park uzavřený okolnímu světu kamenným plotem se dvěma branami. Hned u vchodu zleva nás upoutá úhledný jednoduchý francouzský park. Na něho navazuje větší anglický park s desítkami stromů, který je protkán sítí udržovaných cest. V jeho středu je jezírko s ostrůvkem.

V průčelí francouzského parku se nachází výjimečně krásná kamenná zahradní kompozice s výklenkovými fontánkami, doplněná karyatidami a atlanty, v horní části zakončena poničenou balustrádou. Tento horizontální kamenný prvek uvozuje první terasu barokní zahrady, na níž navazuje druhá.

Jak vidíte, schody do barokní zahrady jsou zatemovány, vše je v havarijním stavu. Tato raně barokní zahrada (poslední čtvrtina 17. století) patří mezi velmi zajímavé dobové zahradní kompozice. Rozčleňují ji dvě terasy s pozoruhodnými fontánami na dvě výškově oddělené části. Území je ve zchátralém stavu s nevyřešenou úpravou pozemku horní terasy. Nebyla jsem tam, ale podle leteckého pohledu a svědectví tam není nic!!! Po všem je veta. Terasy jsou to jediné, co se z původní barokní zahrady dochovalo.

Je to paráda a jsem z toho na větvi, jak by to celé bylo krásné, kdyby to bylo takové jako za starých dobrých časů mocnářství – fontánky chrlily vodu a terasa se zelenala vegetací ozdobena (mimochodem na suchu je i kašna ve francouzské části zahrady). Původní kamenné prvky měly červené, modré, šedé, bílé nebo okrové zabarvení. A nalezli bychom zde například čtyři grotty, sochy, skleníky, vázy, loubí, altán, kuželník a fontány. Prý se zde pěstovaly i fíkovníky. Ach, to by bylo něco! Mohu si to však jen představovat… fotím a fotím

Výklenky jsou zdobené karyatidami a jejich mužskými ekvivalenty telamóny (atlanty), podpírajícími kamennou obrubu terasy. Podpěrné prvky představují bájné mořské postavy – sirény a tritony. Jejich autorem je drážďanský sochař Lüsner.

Siréna v objetí s tritonkem

Poslední tritonek, konec barokní a francouzské zahrady, následuje anglický park. Na horizontální linii barokní terasy navazuje souvislý komplex hospodářských budov; tvoří optickou hranici-plot anglického parku ze strany od zámku.