2019 – srpen Srpen
- U svitavské Mily a radost veliká. Hostina náramná, kulajda, sladká roláda, tuňáková pomazánka, rajčata v listovém těstě, miletínské modlitbičky, nápoj z aloe, kávička, domácí limonáda… je tak příjemné nejen někoho hostit, ale snad ještě více být pohoštěn. Překvapil mne jindy nenápadný Milin manžel. Dnes mluvil. A byl bezprostřední.
- Pátek mi přijde jako sobota. Vstáváme o půl desátý a sázím JOSTU od Mily. 5 větví píchám do země. Snad se uchytí.
- Hurá, zítra se bude lítat! A vyrazíme brzo ráno do Hranic. Dnes ale vařím kyselici a zodpovědně a úsporně se balím. Jsem unavená.
- Vstávám po páté a dolaďuji odjezdové záležitosti. Krásné počasí se v Hranicích začíná kazit. Miláček skládá kluzák a já vyrážím lesem do Lipníka. Mám štěstí. První liják přečkala v boudě na cyklostezce, druhý na autobusové zastávce. Svým charismatem jsem zaujala autobusáka a jednoho cestujícího. hahaha. Miláček nevzlétl.
- Trháme na letišti mirabelky a jedeme domů.. doma šichta do jedné v noci. Vaříme vývary kapří a hovězí a 20 sklenic marmelády. Bolí nohy, záda a jsem zcela vyčerpána.
- Zážitek dne. Ten nejubožejší z ubohých bílých maká vedle u cikánů a cigoši celý den sedí a čumí. Na něho a dolů do ulice. Večer volal Ota a ráno mě oslovil „skvěle naladěn“ BM. Nic to se mnou nedělá.
- Tak ne, samotář Lubor stále chodí ráno ulicí nahoru ve stejný čas – kolem deváté. Miláček dnes drží jaterní detox, já ne. Večer jsem se zahloubala do životopisu Kamila Lhotáka. POPRVÉ. Přečtu si knihu jeho syna, ale až dočtu tu o Magorovi, mám jí rozečtenou 2 roky???
- Do místní ankety Osobnost města přišlo jen 17 tipů, takže krach. Ani já jsem nehlasovala. Miláček odjel na letiště a já vydolovala z knihovny Odvedu vás do Sierry Madre Foresta Cartera. Vzpomněla jsem si na ni. Kolem je tolik marastu…
- V očekávání příjezdu holek zpracovávám suroviny na jídlo. Vařím a ladím až do deseti, pak padám na lůžko.
- Dnešek jsme měli strávit s holkama v Havlbrodě u syna. Plán zhacen, byla jsem odvolána z ranního pochodu na starou dráhu. SAFRA!
- První den na chatičce v Maštalích. Jsme tu 3 holky a budeme tu týden sami hospodařit. Průchod roklí u koupaliště a objev kulaté bílé houby s vnitřkem jako zelený průjem. Tu neznám.
- Pěší výlet do Proseče, sbíráme houby, ale hlavně borůvky a ostružiny. Děláme marmelády a držkovou z kotrče. Zážitek dne – zíráme na sebe se srnkou, pak se otočí a pomalu odchází. Při návratu nás chytla průtrž. Přečkala jsem ji pod stanem borského bufíku, holky utíkají deštěm domů a přijely pro mne.
- Marmelády nás baví, ale dnes už naposled si slibujem. Celý den zase trháme ty lesní plody a na chatičce marmeládujeme. Další houbová jídla a došlo kafe. Zítra civilizace.
- Úvodem Skuteč. Povinnosti, zahrada a TESCO. Je podivné potkat jogína Honzu z ašrámu při nákupu v TESCU. Je to jeho žena? Jsem opatrná. Pak tradiční hledánía sbírání kuliček (airsoftových) a večer úchvatný domácí nanukový pohár v chatičce.
- Kulturně v Litomyšli. Úžas z prostoru v galerii Kubík a Zorka Ságlová, sestra Magora, myslela jsem že její doménou byly je landartové akce a hle! ona i malovala a skvěle a hravě. Nadšení z Červené věže, patří k restaurátorské fakultě a charismatický asi učitel makající zde přes prázdniny a jeho neobvyklé poznámky… vylez zbabělče.. a platit jen když se vám bude výstava líbit … a touha projít trasu čtyřdenního pochodu Vysočinou podle Váchala, Portmana a Mackové… Těžký úkol, zatím ji zdolalo jen 8 poutníků…
- Nikdy neustupuj, Nikdy se neboj, Nikdy nezapomeň – heslo z včerejška a dnes Chotovice! Neplánovaný výlet, neznámý cíl a radost největší. Díky neznámému, který nás upozornil na vyhlídku, rozhlednu a ještě NĚCO jiného. Obří pýchavka, retrováha z odpadového koutku a zase švestky na marmošku. Vracíme se ověšeni jak bezďáci. Ráno s Emmou připravujeme ochutnávku marmelád.
- Sobota, nepovedený den. Sami se Zorkou v lesa, Emma za trest sama doma. Napjaté ticho, byla jsem ráda, když jsme se v půli cesty rozešly a každá došla domů jinou cestou. Chybí mi kuráž, tak celkově a … hadí síla.
- Dokonalý úklid chatičky přináší klid a uspokojení. První návštěva Honzy. Jsem v útlumu, omlouváme se navzájem. V lepší časy ale nevěřím..
- Těším se na miláčka, až večer přijede, čeká nás šichta – další špendlíkové marmošky. Spolu s dary jich už máme kolem 40 a jedeme dál. Je to radost.
- Zase spolu. Je nám dobře.-
- Proč na mě ten cigoš odvedle furt tak urputně upřeně kouká? Tupě bez výrazu. Napodobila jsem ho. Nevydržel, uhnul očima první.
- Den plný blbých lidí a blbých příhod… až cesta z Moravské Třebové nás rozveselila. Na silnici od Poličky jsme potkali víc než 10 přívěsů s kluzáky… nedoletěli…
- Harmonické soužití přešlo v mlčící nesoulad… Ach jo..
- Ono to půjde! Na vlakáči setkání s Davidem S. – naše společná láska jsou Maštale. Holky a Honza! Hezký den. Honza měl 22. 29 let. může ven z areálu. Dostal od nás dárek – sportovní boty a gumáky.
- Rozjíždíme se domů – Zorka dostala od miláčka nanohoubičky a naše trojka z a m a Emma vyráží na týden do maštalí na chatičku. V Roudné u koupalka setkání (po 6 letech??) s Milánkem pohádkovým princem z královsvtví písmenek, co jsem ho vymyslela. To bylo radosti, objímání a pusinek. Opustil i dančí klobásu s brusinkami.. jen ten jeho šílený cykloobleček jeho majestát moc nepodpořil..
- Zapomenuté cestičky zarůstají a křižují je staré spadlé stromy. Změna – miláček už nebrblá a bere to jako přípravu na budoucí potenciální partyzánskou válku.
- Houbová kalamita!!!
- Další partyzánský přesun do Chotovic. Probíjíme se do civilizace trním, roštím a odpadky. U kostela objevujeme „osvícenou chlupu“.
- Přesun do Moravské Třebové a Svitav. Dříve luxusní sekáč zavrhuji, ale Emma je ve svém živlu. Jinak .. jediný den bez sbírání hub. – úleva..
- Túry neznačenými stezkami do Boru a zpět. Milujeme oba nové bufítky zde, v každém hodujeme. Limča bezovka, višňový a švestkový Bernard.. Zase ty houby a cestou zpět potkávám v tom nejméně očekávaném místě svoji bývalou kolegyni z práce. Nevěřím svým očím a zprvu si to nepřipouštím. Až když se ozve ona, uvěřím…
- Zase radost… Kazatelna, Kolumbovo vejce, Kříž, v prvním z bufíků kokosovomalinová zmrzka.. cestou zpět obdivujeme tyto staré známé skály zezdola, mávám neznámému turistovi na vrcholu Kříže a zase ty houby… v druhém bufetu 3 podivíni, snad i ztroskotanci, jeden z nich uhaduje má přání a plní je (voda, nůž), jak milé. Takové nenadálé okamžiky miluji, stejně jako pocit, že v Maštalích potkáváme stále stejné lidi a poznáváme se navzájem. Haha, říkám Kupadla a směju se.. a každý obdivuje náš nadupaný koš – houbák.
