2019 – duben
Duben
- Makáme celý den. Suť je odvezena na kompostárnu. Po velmi dlouhé době setkání s hodným, příjemným a slušným člověkem. Jmenuje se Jaromír Bubeníček. Úplatky nebere, je zde pro lidi.
- Pracovní den
- Končí míza, někdo mi mával cestou z lesa od rybníka, netuším kdo. 3 ženy na lavičce, přijely autem si posedět. Blběš vidím, blbě slyším..
- Miláček dostal od Irenky z kanclu klasické trenýrky – bílé a fialové pruhy, jemné, v pase tunýlek s úzkou gumou. Vyhrála je v tombole a sednou mu jak ulité. Ví jaké má rád, vyměnili jsme si nedávno informace v tomto duchu, proto je od ní dostal právě on. – Usoudila jsem, že ostruha je definitivně v tahu a pozřela 2. homeopatikum na celého člověka.
- Ha! Velká úcta z Moravy k našim Jurkovičovým hřbitovům na webu. Nabídka průvodce na cestu a dárek – vytoužená neprodejná kniha o Jurkovičovi. Hohóóó…
- Nechala jsem si 1 větu na ráno a zapomněla jsem co bylo včera fatální. Nakonec přece, bože, jak jsem mohla zapomenout… Obvykle se cítím ve velkém městě jako Popelka – dnes jsem však v zářivé červené bundě a bílém tričlu v té šedi a jednotvárnosti pardubického Lidlu zazářila.
- Jsem zničená ze zahrádky a relaxuju u klasického westernu Cesta na Aljašku. (Bílej sníh, ten a vítr, bílej sníh, ten a vítr, ten mýho tátu každej den připomíná… )
- Zatraceně! Toulavý kočky mi přehrabaly záhon červené cibule. Zkusíme léčbu vzduchovkou.
- Stereotyp narušen. V Brně Jurkovičova vila a návštěva v Tišnově u Buldoka s Ofcí. Kultura a kremrole!
- Dopoledne v kanclu. Příjemný den a uteklo to.
- Zmatky kolem smuteční řeči… Pohřebka má za úkol vypravit důstojný pohřeb ať se děje cokoli. Nikoli rozdmychávat spory mezi pozůstalými a řešit veřejně jejich rozporné vztahy. Tak je to.
- Adrenalin a stres byl, ale všechno dopadlo dobře. Odvahu zuzi. Být sama sebou a nebát se.
- Sama doma, je mi smutno. A venku to stojí za prd – zima.
- Blbá nálada přetrvává, přestože už nejsem sama. Čekám podvědomě na příležitost abych vybouchla. Dočkala jsem se navečer.
- Strašně to letí a čekám co nebo kdo mi zvedne náladu. A nejen na chvíli.
- Shořela katedrála. Mám strach, jestli nemám natrženou achillovku.. drcla jsem o takový plastový bazmek…příští týden vyrážíme na Náchodsko, tak jak??
- Mezi lidma – na funuse!
- 2 funusy – díky za to, miláček žije zrovna sám pro sebe, nekomunikuje.
- Celé svátky sama, nateklá noha mi nedovoluje odjet na letiště, ale dobrý.
- Neskutečný klid v naší ulici, slunce, samota. Užívám si svátky a nestresuju se.
- A Jágr řekl: Čím víc trénuješ, tím lepší budeš. Safra!!
- Jsem sama a zkrotla jsem. Zavolala miláčkovi (dělám jakoby nic). Náhodně v TV Noe křesťanský film pro děti: Tajemství divokého lesa. DOJEMNÉ, BREČÍM. Shlédla jsem i druhý z toho ranku – Poklady pod sněhem. Neuškodí nechat se dojmout, ještě to funguje…
- Jsem v deníčku o den napřed… ráno 3 znamení – peříčko, činka a ….. (něco na A nemohu to po sobě přečíst), o hodně lepší noha!
- Ponižující nemocnice v CR a ráno zázrak! Noha se zdá jako před kolapsem!! Klid, zuzi, klid.
- Jo! Noha OK!!! Otok polevil, vůbec to už nebolí. Hurá!! Podařilo se mi obejít protivného a snaživého Kroupu z T-mobilu a prosadit si prodloužení původního tarifu““ Nenechala jsem se ojebat, vytrvalost a asertivita zvítězila. Kroupa měl štěstí, už byla připravena stížnost na úřad vlády a TLKM úřed. („stejné“ tarify u všech poskytovatelů)
- Usnula jsem na vavřínech, na deníček si vzpomněla až 28. ráno… ale vzpomínám… odpolední spánek… atd..
- Celý den doma jak v kleci. Baštím červenou řepu s kozím sýrem.
- Píšu smuteční obřady a na noc zkouším magnety na posílení srdce.
- Magnety zabraly, ale na jak dlouho? Jarní únava trvá.. Míza není všelék…
- Zde stálo: Všichni mě serou i já sama sebe, ale je to přeškrtáno a nenahrazeno.