2019 – únor
- Boj ducha s tělem o ztracená kila.
- Kam vyrazit? Až doteče březová míza máme dovolenou a ještě netušíme kde začneme a kde skončíme.
- Krásný den, skoro jarní, s vepřovými hody, Monacem a Běháky.
- Do pytle! Poprvé od půstu se vrátila tenze lýtek. To nasere. Ale nic s tím nenadělám.
- Jednou to muselo přijít! Sprďunk v práci. Jsem moc horlivá a to škodí. Opatrně s tím.
- Dnes jsem byla šťastná. Přišlo to znenadání, dlouho jsem ten pocit nezaregistrovala.
- Nejlepší masáž na ostruhu je jízda v miláčkových pantoflích vylepšených voštinovou stélkou na orbitreku. To si lebedím.
- Přejedla jsem se, ale krásně. 9 chlebíčků jsem zbaštila jako nic. Ach jo..
- 9 chlebíčků a mám půl kila dole – to nemá logiku. Radost však převyšuje pocit, že mne už vůbec nikdo nemá rád.
- Mám povinnosti: psát „jednu větu“, ráno se zvážit a změřit tlak. Na Větu se nevyplatí zapomenout, táhne se to pak i několik dní. Pozor na to (psáno 12.2. dopoledne).
- Klidný den doma u Jurkovičových hřbitovů.
- Jaterní detox (miláček má špatné výskledky, svezu se s ním). 3 výrazně nechutné tekutiny: slaná voda, Glauberova sůl (hořké) a směs citrónové šťávy a oliváče (vyloženě odporné).
- Po hladovém dni návštěva Naděnky a malé hody (jím velmi střídmě).
- Výlet! Valentýn s Moravskou Třebovou, miláčkem a Michalem. Michale, povídej!! Baba kořenářka na seznamce..
- Miláček odmítá kuřecí křídla, prý to není zdravé.(Řezník mi je prodal za cenu skeletů.) Sousedka je však nadšená, má je ode mne zadarmo.
- Spokojenost. Měsíc po hladovce si držím tlak i váhu. Otázka zní: Jak dlouho?
- Přijely holky a vše je v pořádku.
- Cesta s holkama do Gmundenu. Krajina se míhá za sklem auta a já jsem klidná a spokojená.
- Sami v novém domku s Emmou a rozvážným kocourem, co si zvyká na novou domácnost a lidi. Vlastně je to kočka, ale má majestát kočičího šlechtice. Vnímám to a má můj respekt. Jinak zvířata nemusím, ale tahle kočka je jiná, má něco z člověka.
- Sami s Emmou. Vařím salát Vinegret a špenátové palačinky. Odpoledne přijíždí nový Zorčin „ženich“ Jirka a jsem jím nepěkně napadena, že jsem ucpala odpad. Kecá!
- Sama s Emmou. Vařím čočku na paprice a odpoledne ve starém bytě společně vyklízíme poslední skříňky a regály.
- S Jirkou si nesedneme. Je mu prý 54 let, ale i ta kočka má důstojnější chování. Jirka všechno sní, oblečení roztrousí, ráno 3-4 kafe v rychlém sledu, nohy na trnoži. Plusové body sbírá jako velký opravář-kutil.
- Sami s Emmou, odcházím sama na dlouhou procházku podél řeky Traun, nádherné počasí. Doma mě chytá příšerná migréna tušená už venku (naposledy snad před 10 lety a více??!). Mladí odchází za zábavou a my si konečně, až do půlnoci, radostně povídáme s Emmou.
- Ranní 4 kafe s nenasytným Jirkou a celý den žiju s myšlenkou, že zítra už jedu domů
- Příjemná cesta autem, autobusem a vlakem domů. Jsme rádi, že jsme zase spolu.
- Hrůza – od 17.2. do dnešního dne ani řádka. Ale dnešek stojí za záznam. Miláček trochu prudí a po mnoha letech v kanclu při sjednávání pohřbu setkání s mužem, s kterým jsme na jedné vlně. Překvapující – vynořil se pocit dlouho nepoznaný.
- Napadlo mě po letech požádat svého homeopata o pomoc s ostruhou. Tichá domácnost, vyřizuji e-maily.
- Hurá! Pepa mi pomůže!