4. den / 28. 4. 2018
Záznam z cestovního deníčku 4. dne:
Tento hřbitov jsme měli naplánovaný na druhý den našeho pobytu, kvůli počasí a časové tísni jsme však jeho návštěvu odložili. Od našeho parkoviště za Blechnarkou to máme na hřbitov 44 km přes Uscie Gorlickie, po úzkých zanedbaných silnicích v kopcích nad Jeziorem Klimkowskim, průsmykem pod Bartňou Gorou a přes Bystrou do Lužne. Pospícháme, abychom přijeli ještě za světla vhodného k focení. Monumentální hřbitov vidíme ze vzdálenosti několika kilometrů. Rozprostírá se na stoupající pasece za vesnicí Łużna-Pustki. Přijíždíme v 18:45 hod. Hřbitov je rozsáhlý, je v něm kolem tisíce hrobů. Zde se pohřbívalo po celou válku. Hroby jsou rozčleněny do mnoha „hnízd“ a každé z nich má svůj dominantní hřbitovní objekt – kříž, mohylu, sloup a podobně. Mezi nimi se vinou cestičky nebo výškový rozdíl překonává schodiště. Atmosféru hřbitova dotváří i malé terasy a galerie s nízkými balustrádami jako symbolické prvky opevnění. Je pamatováno i na lavičky pro poutníky. Dominantou hřbitova je na vrcholu kopce kaplička z kamene a dřeva. Hřbitov jsme procházeli více než hodinu a stále jsme měli co obdivovat. Celý hřbitov je velmi působivým uměleckým dílem. Má to, co nám scházelo u Blechnarky – monumentalitu, vznosnost, sílu zastavit člověka a přimět ho k zamyšlení nad smyslem obětí, hodnotami, pro které byly přineseny a změny těchto hodnot v čase. Tyto hodnoty byly zmiňovány na náhrobcích téměř na každém z větších hřbitovů. Byly jimi vlast, národ, rodina, půda, kterou nám předali otcové, hrdinství, oběť. Tyto hodnoty provázely celou civilizaci, v posledních několika letech jsou však silně dehonestovány. Stávají se téměř sprostými slovy (především národ). Viděli jsme tisíce hrobů, jen na 32 hřbitovech Dušana Jurkoviče. Na západní Haliči však bylo více než 300 hřbitovů postavených dalšími architekty. Přečetli jsme si o okolnostech jednotlivých bitev – na Jurkovičových hřbitovech se pohřbívali padlí v období od prosince 1914 do března 1915. V té době byla krajina pokryta vrstvou sněhu do výšky 1 metru sněhem. Představili jsme si utrpení lidí, kteří umírali ranění v těchto podmínkách. A také utrpení rodin, které každá z obětí měla. Dnes už není na živu nikdo, kdo by oběti 1. světové války pamatoval. Utrpení a oběti jsou zapomenuty a připravuje se nová válka.
Kliknutím na mapu si znázorníte podrobnosti
Łużna-Pustki [123.] je největším vojenským hřbitovem z 1. světové války v západní Haliči. Současně je považován za jeden z nejkrásnějších, nejzajímavějších a nejpůsobivějších. Svou lokací spadal pod působnost polského sochaře a malíře Jana Szczepkowského, který byl ve IV. hřbitovním okrsku Łużna hlavním architektem. Dušan Jurkovič jeho dílo dokončil, až když byl Szczepkowski odvolán.
Jurkovičovým hlavním dílem zde je velká dřevěná kaple, která hřbitov v jeho nejvyšší části korunuje. Není zřejmé zda se Jurkovič umělecky podílel i na jiných artefaktech (viz Matúš Dulla), ale i kdyby zde stvořil jen to jedno, stálo to zato. Jeho odvahu a představivost již známe, ale zde je navíc tolik krásy směstnáno na tak malém prostoru jedné kapličky, že z toho až mrazí a oči přechází.
Rozloha hřbitova činí 29 152 m². Jeho areál má tvar nepravidelného lichoběžníka a nachází se na svahu vrchu Pustki (446 m n.m.). Hřbitov byl postaven na místě lítého boje o tuto kótu.
Po bitvě u Gorlic se Rusové stáhli na kopec a opevnili se zde. Příprava na útok a dobytí ruských pozic začala v noci 2. května 1915 dělostřeleckou přípravu a za rozednění zahájili protivníci (rakousko-uherské vojsko a jejich spojenci, vojsko německé) palbu. První dvě řady zákopů se podařilo záhy dobít , ale poté co se ruští vojáci přemístili ho horních zalesněných partií kopce a palba nebyla účinná, následoval útok a boj muže proti muži s bajonety . V 11 hodin dopoledne vojáci rakousko-uherské a německé armády odpor ruských vojáků překonali a Pustki ovládli. Ale za cenu obrovských ztrát na životech na obou stranách bojiště.
Po uklidnění situace bylo rozhodnuto využít tohoto terénu pro vytvoření pohřebiště. Vznikly zde dva hřbitovy poblíž sebe.
Foto Jerzy Opioła – Praca własna, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=59280322
V menším z nich (rozlohou, počtem obětí a významností) Łużna [122.], situovaném na úpatí kopce Pustki [122.], jsou pohřbeni pouze ruští vojáci (154 padlých).
Větší, reprezentativní a tvořící svou významností symbol bojů této oblasti, je válečný hřbitov Łużna-Pustki [123.]. Je zde pochováno 1204 vojáků tří armád – rakousko-uherské, německé (spojenci rakousko-uherské armády) a ruské.
Vojenský hřbitov má tvar nepravidelného lichoběžníku a nachází se na svahu vrchu Pustki (446 m n.m.). Jan Szczepkowski, zakládající architekt hřbitova, využil prostoru a konfigurace terénu geniálně. Na konkrétních místech bojů vzniklo 16 pohřebních hnízd, z nichž každé má svůj individuální charakter, vzájemně ale volně mezi sebou propojených. Součástí pohřebiště jsou i tři vyhlídkové terasy s lavičkami. Hlavní vchod (A) je umístěn dole, na úpatí kopce, většina hrobů je nahoře, v místech, kde se odehrávaly nejdramatičtější boje muže proti muži, a kde se architekt rozhodl umístit kapli. Práce prováděli váleční zajatci, především Italové a Rusové.
Hřbitov je oplocen pouze ve spodní části se vstupem (plot, plot), zbývající tři strany jsou volné (symbolické oplocení tvoří přírodní hranice stromů apod.), – čára na plánku znázorňuje hranice hřbitova.
Na hřbitově Łużna-Pustki [123.] je pohřbeno 912 vojáků rakousko-uherské armády, 65 vojáků armády německé a 227 vojáků ruských. Celkem 1204, z toho 649 je známo jménem. Téměř polovinu padlých tvoří Poláci ze čtyř pěších pluků: 20. nowosądecki, 56. wadowicki, 57. tarnowski a 100. cieszyński (jejich umístění uvedeno na plánku hřbitova).
Mrtví jsou pochováni ve 46 masových a 829 individuálních hrobech.
Vojenský hřbitov Łużna-Pustki [123.] je velkolepý a jeho nepravidelný kompoziční systém-nesystém připomíná přírodní park. Návštěvníkovi umožňuje příjemné procházky po areálu, posezení na vyhlídkových terasách a úžasný výhled do kraje. Cesta od nejníže položeného vchodu po schodech a vinoucích se cestičkách směrem vzhůru končí u dřevěného monumentu Jurkovičovy kapličky s tisíci kříži. Tento záběr je směrován z kamenné terasy kaple směrem ke vchodu hřbitova s pohledem do kraje.
Nebylo to zde vždy takové jako dnes. Nekropole byla koncipována jako lesní hřbitov a velmi dlouho se o jeho osud nikdo nestaral. Jen poslední den října se v kapli modlil růženec za padlé vojáky. Hřbitov podléhal zubu času a chátral. Nezájem veřejnosti a kompetentních míst vyvrcholil 29. června roku 1985 požárem ústřední kaple. Nezbylo nic, jen kamenné prvky – terasa a pilíře. Teprve poté se začalo pomalu něco dít, ale cesta k dnešní kráse trvala ještě cca 30 let. Nabyly peníze, a tak se jen probíral porost, opravovaly a nahrazovaly zničené náhrobní kříže a dole u vchodu byl díky úsilí kněze Józefa Zabrzeńskiego postaven polní oltář (v roce 2014 zničen při renovačních pracích).
Lesní hřbitov a polní oltář, stav před rokem 2014
Přelomem se stal rok 2014. Existují fotky před tímto rokem a po něm. Romantický lesní hřbitov, kdy jdeš cestou svahem nahoru a postupně objevuješ zašlé památky….. někteří z milovníků historie želí, že došlo k vykácení stromů a vyjmenovávají těžbou poškozené kamenné památky. Já vím, jsem také milovnice starých pořádků a s ledačím se těžko smiřuji. Ale tohle pročištění prostoru se mi zdá hřbitovu prospělo. Vynikla jeho jedinečná architektura a ta panoramata! Ještě dnes si uvědomuji tu kouzelnou atmosféru a jistý stav pohnutí, v kterém jsem se v tomto prostředí nacházela. Měli jsme vlastně zase štěstí. Přijeli jsme navečer a odjížděli za soumraku. Jindy turistická atrakce, promiňte, byla s večerem osamělá a mohli jsme, jako vždy zde, být s mrtvými sami.
V roce 2012 předalo vojvodství Malopolska notářským aktem hřbitov farnosti Łużna. To umožnilo, aby starosta obce zažádal a získal prostředky z evropských fondů v rámci Malopolského regionálního operačního programu 2007-2013 na rekonstrukci zničené kaple, hlavního prvku krášlícího hřbitov, jeho symbolu.
Společně s rekonstrukcí kaple proběhla i obnova hřbitova. Byl zrekonstruován plot (vchod zjednodušený a odlišný, byla odstraněna kamenná brána ve tvaru kapličky), kamenné pomníky, kamenná zábradlí a terasy, byly doplněny chybějící hrobové kříž a smaltované ovály s údaji o mrtvých vojácích, vztyčeny informační tabule. Ale hlavně byl hřbitov zcela vymýcen. Nikoli ale vyklučen. Někde zůstaly pařezy a moc pěkné to není. Ale v rámci celku se jedná o maličkost.
Hřbitovní branka a pohled na vymýcený kopec, nahoře vykukuje znovu obnovená kaple. Otevřenou brankou vidíme kamenný památník sarkofág
Slíbila jsem, tak plním, vím že mnozí jsou natěšeni. Ale zveřejňuji polotovar. Chybí fotografie z jednotlivých hřbitovních hnízd a fotky a povídání o kapli. Následující dny až do neděle budou hektické, nevím kdy text dokončím. Ale zítřek mi ještě dává šanci, – zkusím to. Věřte, nevěřte, rodí se to těžce. Mnoho informací, které ověřuji a snažím se je šikovně postupně poskládat. Co bylo hotové jsem dnes nakonec překopávala, ale dospěla jsem zase o kus dál. Možná jsou i nějaké chyby v číslech v cestovním deníčku, musím to zkontrolovat zda tam nejsou bludy. — Safra, nezdá se mi to, je to tak! Stárnu a jsem nějaká pomalá, možná i línější. vaše zuzi