4. den / 28. 4. 2018
Záznam z cestovního deníčku 4. dne:
Ve Wysowa – Zdroj jsme se poprvé setkali s turistickou a rekreační infrastrukturou a velkým hotelem Biawena pod zalesněným svahem. Cestou jsme potkávali sportující a rekreující se lidi. Poprvé jsme se dostali do civilizace. Zhruba na půl cestě k osadě Blechnarka jsme zastavili u směrového sloupu k vojenskému hřbitovu. Domorodci byli nevrlí, nechtěli nás nechat zaparkovat u odbočky ke hřbitovu. Nalezli jsme nedaleké místo u studny a vydali se na 900 m dlouhé stoupání s převýšením 240 m ke hřbitovu. Převýšení bylo stejné jako na Rotundu, ale svah byl zpočátku mírný – až v konečné fázi se úhel stoupání zvyšoval až na cca 30°. Během stoupání po louce jsme obdivovali úchvatné výhledy na protilehlé kopce. Hřbitov je malý, skládá se z pěti hrobů v nichž je pochováno 60 vojáků. Hroby jsou obehnány nízkým valem poskládaným z kamenů. Vše je zarostlé a zanedbané. Dominantou hřbitova je prostý kříž z neopracované březové kulatiny. Vše působí provizorním a zanedbaným dojmem. Pod křížem je lahev s lístky, na něž návštěvníci píší svá zbožná přání. Vzhledem ke zmíněnému turistickému ruchu se ze hřbitova stalo něco na způsob poutního místa. Naštěstí není příliš navštěvované. Jako místo pro pietu, připomenutí obětí a rozjímání jsme ho nevnímali.
Mapa na zakliknutí vás zavede do reálu. Z bodu 17 jsme si chtěli zkrátit cestu do osmnáctky a devatenáctky po cyklostezce, ale tahle, na rozdíl od jiných, pro auto dimenzována nebyla. Takže zpět do Uście Gorlickie a přes Wysowa-Zdrój do Blechnarky. Tam někde se zkusíme chytit.
Wysowa-Zdrój (do roku 2003 Wysowa) a hotel Biawena (dominanta malé lázeňské obce s cca 700 obyvateli) na fotografii Waldemara Dobrowolského- nickname MORGANGHOST
Trochu nás ta zdejší infrastruktura a turisté „nordic walking“ uzemnili, no nedivte se, zvykli jsme si za těch pár dní na karpatské horaly, vlky, medvědy a rysy!
Jsme na místě, ale byli jsme s autíčkem vykázáni ke studni
Studna v pozadí, fotka z Wikipedie (Henryk Bielamowicz)
Karpaty jsou krásné a majestátní. Stoupáme svahem směrem k vrcholku Wysota (784 m n.m.).
Jsme v lese, jarní vegetace vystrkuje růžky, terén zprvu mírným zdá se, ale ke konci výstupu se hodně přiostřilo!
Impozantní kamenné schody směřující ke hřbitovu a improvizovaný kříž. Jsme zde. Tak dnes vypadá Jurkovičova Wysowa [50.].
Není moc co fotit… zborcený plot, hrubé kameny ohraničují 3 hromadné hroby pod křížem, pod nimi 2 individuální hroby a schody
Na některých hrobech roste barvínek. Je zde původní, jak jsme se dozvěděli z cedule opodál.
Pohled seshora na zborcenou kamennou ohradu a nepatrné zbytky původního dřevěného kříže
Betonové geodetické hraničníky Heeres-Vermessung (Vojenský průzkum) a detail barvínku
Vojenské hřbitovy se stavěly rychle. Koncept, výtvarný a technický návrh, výroba komponentů, práce v terénu! Na odlehlých místech se o většinu přípravných prací včetně zaměření hřbitova a vybudování přístupové komunikace zasloužil útvar Vojenského průzkumu Heeres-Vermessung. (O kamench HV jsem se zmiňovala u prvních hřbitovů Ożenna [1.,2.] )
Odcházíme a namísto Jurkovičovým hřbitovem se těšíme krásným výhledem do údolí, kam sestupujeme. Čekají nás ještě dva hřbitovy.
Znovu se dívám na fotografie a vracím se do míst, kde jsme byli před rokem. Pátráme na polských webech, co je nového a překládáme text, který jsme si ještě narychlo ofotili u hřbitova. Svým provedením nebudí důvěru a respekt, stejně jako ostatní artefakty na hřbitově spatřené… lahev se vzkazy a primitivní kříže nemající s Jurkovičem pranic společného.
Na tabuli vpravo kdosi vyvěsil archivní půdorys hřbitova (obdélníkový tvar, plocha 135 m²) spolu se zakreslenými hroby - po stranách schodů dva individuální (1+1 rakousko-uherský voják známé identity) a pod protější zídkou s kříži 3 masové. Jsou zde uvedeny jmenovitě všichni padlí rakouskouherští vojáci (4 + 4 vojáci – hroby vlevo a vpravo), v prostředním hromadném hrobě leží 50 neznámých ruských vojáků). Celkem 60 vojáků obou armád, padlých v rozmezí března a dubna roku 1915.
Text vlevo upozorňuje a nabádá turisty k ohleduplnému chování (stav hřbitova byl v roce 2011 zaevidován v registru památek). Zakazuje se cokoli přemisťovat, upravovat nebo sázet, původní je zde pouze barvínek na hrobových polích.Uvádí příklad, kdy před desítkami let tu kdosi bezmyšlenkovitě vysázel smrky, jejichž kořeny poškodily zeď a následně povalené větrem „rozervaly na střepy“ zeď hřbitova.
Dovoluje se:
- sbírat suché větve spadlé ze stromů
- vytrhávat kapradí a kopřivy
- zapalovat hrobová světla a modlit se za mrtvé
Fotografie z roku 2006? (foto misia „před 13 lety“). Zajímavé je, že se z doby stavby hřbitova pravděpodobně nezachovala žádná fotografie. Ale existují alespoň archivní kresby.
Půdorys hřbitova a nákres ústředního dřevěného kříže převzat z knihy Matúše Dully
Prováděcí plánek převzat z webu http://www.beskid-niski-pogorze.pl/region/sz.bn/wysota.php
Ano, kamenné architektonické prvky hřbitova – ústřední zídka, oplocení, schody vedoucí k hrobovým polím a ohrazení hrobových míst – nejsou dnes v dokonalé kondici, ale přesto jsou zatím jakž takž čitelné. Chybí středový dřevěný kříž s poselstvím, drobné architektonické prvky, litinové náhrobní kříže umístěné v pískovcovém bloku a tabulky. Hřbitov je evidenčně zakonzervován a vyčištěn od náletu. Není to moc, ale hřbitov není zapomenut, a to je důležité…. Ale stejně je zvláštní, že zde nezůstalo ani známky po neobvyklých náhrobcích, opravdu neexistuje historická fotografie tohoto hřbitova?
A na závěr to nejlepší!
Na flickru a webu polského fotografa Waldemara Dobrowolskeho – nickname MORGANGHOST jsme objevili fotografie z podzimu loňského roku a voláme SLÁVA!! JE TO ÚŽASNÉ!!
VÁŠ BOJ OTŘÁSL CELOU ZEMÍ, VŠAK KŘÍŽ SMÍŘENÍ ZŮSTÁVÁ VZPŘÍMENÝ.
Foto informační tabule z Blechnarky. Popisuje situaci na bojišti první světové války v nejbližším okolí. Foto s větším rozlišením vysadíme později na Zonerama.
Překlad: Velení Rakousko-Uherské armády shledalo závažné ohrožení na tomto úseku fronty. Proto zde nasadilo elitní jednotky Tyrolských střelců, vycvičených pro boje v těžkých horských podmínkách. Ty dostaly dne 27. března 1915 rozkaz k útoku na hory Rotundu, Kozie Żebro, a Jaworzynku. Úspěšný byl jen útok na Kozie Żebro. Rotunda zůstala obsazena Ruskou armádou a boje o Jaworzynku trvaly ještě několik dní. Hora byla střídavě dobývána oběma armádami. Nakonec ji Tyrolští střelci bez dostatečné týlové podpory museli přenechat Ruské armádě. V té době se na hoře Wysota (na jejímž svahu leží hřbitov Wysowa 50.) budovalo opevnění – předsunutá bašta.
a nezkomprimované fotky si můžete vychutnat zde:
Prameny:
Matúš Dulla: Vojenské cintoríny v západnej Haliči: Dušan Jurkovič 1916/1917 (ISBN 80-88675-80-4)
http://www.cmentarze.gorlice.net.pl/
http://morganghost.com/portfolio/nr-50-wysowa-remont-2018/
http://www.sekowa.info/index.php?go=17&id1=33&ido=197
https://pl.wikipedia.org/wiki/Cmentarz_wojenny_nr_50_%E2%80%93_Wysowa
http://wikimapia.org/9952387/pl/Cmentarz-wojenny-nr-50-Wysowa-Okr%C4%99g-I-%C5%BBmigr%C3%B3d#/photo/49227hřbitov Blechnarka 49.
http://www.beskid-niski-pogorze.pl/region/sz.bn/wysota.php
Příště Blechnarka 49. Doufám, že jsem vás množstvím neuspořádaných informací nezmátla a neznechutila. Jsem si vědoma nedostatků tohoto seriálu, hlavně nesystematičnosti jednotlivých dílů. Nemá to řádný vědecký koncept, tak mi to promiňte. Jsem spíše živelná a můj styl je intuitivní, inspirovaný momentálními okolnostmi. Dovedu se nadchnout a neudržím lajnu.