Moravská galerie uvádí : V kůži Dušana Jurkoviče
Na poslední chvíli jsme si udělali živelný výlet do Brna (výstava je zde už takřka rok v provozu a po velikonocích končí) a musím přiznat, že jsem si v tom chvatu den předem přečetla jen pár prvních vět … Každá stavba, kterou architekti řeší, má svoji výlučnost. V každé z nich ale můžeme nalézt část osobnosti jejího autora. U některých je patrný důraz na reprezentaci a estetickou kvalitu stavby, některé uchvátí promyšleností architektonického prostoru. Jiné charakterizuje nápadná stavební konstrukce nebo odvážná technická řešení, u jiných je prvořadým zájmem dokonalé zorganizování všech dějů, které se uvnitř nebo vně stavby odehrávají… a to mi stačilo. Zítra prostě jedééém! Chystáme se na Náchodsko, a tak jsem zavětřila nějakou inspiraci.
Navštívit znovu Jurkovičovu vilu bylo fajn (zde a také zde ); ale přijet na výstavu a netušit o co jde je přinejmenším velmi zvláštní, podezřelé a podivné. No a právě to se nám přihodilo. Jeli jsme na výstavní panely a ono se zatím jednalo o výstavu novodobého nábytku v konceptuálním duchu, kterým prázdné prostory vily vyzdobila skupina a1architects s.r.o..
Po úvodním překvapení a uvedení do obrazu jsme ale byli nakonec rádi, že jsme po letech zase zde a můžeme se prohánět vilou sami, jen s lejstry v podpaždí a objevovat a kochat se vším co Jurkovičova vila nabízí.
Fotkou z naší první návštěvy (2015 březen) dokumentuji sytě modrou barvu, pařížskou modř?, která architektům učarovala a všechny své realizace v této barvě vyvedli.
Vstup do objektu – dřevěná vrata s půlkulatým motivem, který Dušan Jurkovič inspirativně využil u vojenského hřbitova Regetów Wyżny 48. (navštívíme po Rotundě)
Vstupní branka (modrá barva v kombinaci!)
Průvodce předpokládal, že jsme viděli film V kůži Johna Malkoviche (drama z roku 1999) – odtud prvek sníženého vstupu, ale neviděl ho ani jeden z nás. Nicméně název je nám dobře znám, žeby kultovní film?! - Tak to brzy napravíme si slibujem.
Secesní vila z roku 1906, spolu se svou zahradou, umístěná v okrajové lokalitě Brna na úpatí Wilsonova lesa, je pozoruhodná z několika hledisek. Její architektura spojuje mnoho tehdy módních stavebních stylů spolu s lidovou architekturou a nezdá se mi vůbec, že by byla projektována na efekt. Je velmi uživatelsky příjemná a nabízí dostatek intimních prostor pro rodinné bydlení. Nechybí zde ale ani společenské a částečně i výstavní prostory. Vše v přívětivém lidském modulu. Řešení domu se odvíjí od základního prostoru, kterým je schodišťová hala, spojující přízemní společenskou část s dalšími prostory v horním patře.
Detail robustního podpěrného sloupku ochozu patra s lidovým motivem
Pohled na vstupní halu s ochozu horního patra
Dušan Jurkovič prodal vilu roku 1919. V době mezi válkami několikrát změnila majitele. Poslední vlastník ji prodal 30. června 2006 a vilu i s okolní zahradou nyní spravuje Moravská galerie v Brně. Roku 2009 byla zahájena rekonstrukce objektu, jež měla za cíl přiblížit objekt původní podobě, vytvořit stálou výstavní expozici a zároveň jej adaptovat pro nejrůznější výchovné, vzdělávací a společenské aktivity. Tato rekonstrukce byla dokončena v březnu roku 2011 a vila byla otevřena pro návštěvníky 1. dubna téhož roku.
Ale dost bylo vily; jsme tu na výstavě nábytku, tak to omrkněte na fotkách a můžete se přijet podívat. Výstava trvá do 24. dubna.
Umělecká instalace v místnosti vedle vstupní haly (Jurkovičovi sloužila v jistých fázích jako výstavní a podnikatelská – nábytkové soubory).
Mladý muž, který nás uvedl do vily, objekty výstavy klasifikoval pojmem konceptuální. No, já nevím, ale zdá se mi to modré nadělení zde docela střízlivé a vytvořené s respektem a úctou k Dušanu Jurkovičovi. Pod slovem konceptuální si představuji bezbřehou divočinu bez jakýchkoli zásad vytvořenou intuitivně člověkem uměleckého ražení za účelem šokování tradičního milovníka umění. A to se zde neděje.
Kromě modré barvy byly spojujícím prvkem výstavy i pingpongové míčky. Nacházely se i v tomto prostoru, v jakémsi výdejním zařízení, visely všude kde se to hodilo na niti ve futrech, takže je návštěvník vhodného vzrůstu svým vstupem jemně rozkýval.
Lustr je geniální, škoda že jsem na místě nezkontrolovala fotku. Zde je vidět pouze jeho spodní část – elektrické vedení ozdobené dřevěnými prvky, které tvoří obrácenou pyramidu. Velmi působivé v prázdném prostoru v kontrastu se střízlivými geometrickými tvary stolu a stoliček. Prostě v kůži Dušana Jurkoviče.
Pohled z okna na zahradu
Kvazi-pingpongový stůl s podstavci s policí v horním patře
Další sytě modrá stolička ve výklenku místnosti s pingpong-stolem, netuším, zda to má být evokace toalety, včetně závěsu na modré tyči…
Zkoušíme vzít za každou kliku a občas něco objevíme. jako zde v temném prostoru toto letiště. Hahaha, bílé kůže… jak by se na ovčí kůži asi vyjímal Dušan Samo Jurkovič v lidovém kroji???
Fotografie Dušana Jurkoviče převzata ze zdejší výstavní expozice mapující jeho architektonické aktivity
Návrh pomníku Jána Kollára v jeho rodných Mošovcích – realizován bohužel nebyl – ale neuniklo nám, že vychází částečně ze svého projektu vojenského hřbitova KREMPNA 6.
Prostory v podstřeší jsou nově upraveny pro edukační účely. Když jsme zde byli před 4 lety, ukazovala nám tento prostor slečna průvodkyně v původním stavu, ještě prázdný a nevyužitý.
Popojedeme.. snad nám žádná modrá instalace neunikla.. i když něco mě ještě napadá… co ta modrá bedna s pantem přisunutá ke schodišti do patra?? Chcete ji vidět?? Hledejte na fotkách. Ale víc k tomu neřeknu. Možná byla plná pingpongových míčků, kdo ví??
Loučíme se jarním pozdravem se zlaticí, ptačími vraty a zeleným autíčkem. Mimochodem, tam nahoře vykukuje stylová restaurace Rosnička. My jsme pojedli malé domácí občerstvení v autě a frčeli za kamarády do Tišnova. A dobře jsme udělali, že jsme se nepřejedli. Dostali jsme u Ofce a Buldoka výborné kremrole!