ať už jsou milovníky umění nebo ne
Německo má své dálniční kaple ( ale už i my – první u Plzně) a my dálniční sochy. Nikdy jsem o ničem podobném neslyšela, a tak jsem je chtěla na vlastní oči spatřit.
Už jsem o nich psala, ale minulou sobotu jsem je konečně uviděla a mohla si na ně sáhnout! Splnil se mi další malý sen!
Obě jsou dílem sochaře Maria Kotrby a není lehké se k nim dostat. Pro dálničního nomáda jsou prakticky nedostupné. Ale dáte-li si už tu práci a rozhodnete se na ně podívat zblízka, rovná se úspěch velkému vítězství. A to mi věřte.
Naštěstí se nemusí za nimi cestovat daleko. Ocitnete-li se u Olomouce, vaše šance se k nim dostat stoupají. Ale jak říkám, je to pořádná křížovka, najít tajenku kudy kam.
Máte navigaci? Pak věnujte pozornost domácí přípravě. První sv. Kryštof už má své místo na mapách a vložit lokaci do stroje rovná se vítězství! Nejprve po silnici, pak vyasfaltovanou polní cestou a nakonec se musíte smířit s tím, že vylezete z auta a poslední etapu dojdete po svých.
Skoro u cíle, ale stále v napětí. Ještě HO nevidíme. Jsme dobře??
Už!! Ano ano, mírně vyšlapaná stezka v trávě nás navádí k prvnímu monumentu Mária Kotrby. Socha má opravdu velmi hezkou vyhlídku. Svatý Kryštof je robustní, bez velkých detailů, a tak to má být. V rozjetém autě není čas na ne jejich zkoumání.
Vyhlídku si užíváme spolu se sv. Kryštofem a Ježíškem i my
Ještě se naposledy pokochat, nafotit detaily a hurá k dalšímu sv. Kryštofovi…
Ježíšek na rameni světce řidiče zdraví a současně jim žehná. Paradoxně právě Mariu Kotrbovi nepomohl… Tragicky zemřel při služební cestě na Slovensko 17. 5. 2011; v autě dostal infarkt a boural.
Na patě objevujeme „otisk“ autora
A v ruce svírá symbol moderní doby – petku
Poslední pozdrav už z rozjetého auta a pokračujeme dál…
Druhý sv. Kryštof nám dlouho unikal, přestože jsme přibližně věděli, kde ho hledat. Ale na síti jsme se nechytili, protože tento Kryštof není medializován a na mapách prostě chybí. Nekonečné bylo doptávání se místních… Byli rozpačití a nejednotní v názoru. Nakonec nezbylo než zmizet z vylidněných vesnic na vedlejší komunikace a zastavovat projíždějící cyklisty. Až napočtvrté jsme se jakžtakž chytili, protože se nám podařilo v poslední slepé uličce objevit dědu, který nám několikrát předříkal kudy k soše a my mu to museli zopakovat. Teprve pak nás s požehnáním propustil.
První poznávací bod. Starý kravín a křížek, kde máme zaparkovat a pokračovat dále pěšky
Konečně! Vidíte ho taky??? Ale ještě není vyhráno, protože stojí za dálničním plotem. Čeká nás strastiplná cesta oklikou, než budeme u na místě!
Sladké vítězství… pokochejte se spolu s námi. Ve dlani mu chybí petka, má ji pro ni připravenou, ale máme pocit, že tu velmi dlouho nikdo nebyl… i když.. Pokoseno je.
Krásný den. Naprosto vhodný na objevování dálničních soch.
V linku nahoře můžete objevit rozbor gesta pravé ruky Kryštofovy. Ježíšek je tentokrát znázorněn jako beránek boží a Kryštof jako pastevec.
Beránek má pěkný výhled na dálnici
A jistě se nenudí. Až pojedete kolem, zamávejte mu.
Poslední otočení při návratu a fotka proti slunci. Atmosféra tohoto snímku se mi moc líbí.
A jedeme dál… směrem ke slovenské hranici, kde máme v Horní Bečvě třídní sraz. Sraz kožařů, a bude nás celkem deset, dorazí-li všichni, kteří účast slíbili….